Jemná motorika - 9 let neskutečné dřiny, abych se naučila psát a kreslit

Už před nástupem do školy se vědělo, že psaní bude od začátku problém. Obloučky, obtahování různých šneků v první třídě bylo za trest. To ani nemluvím o psaní čísel zrcadlově. Mamka skoro pořad lítala s gumou v ruce, gumovala a gumovala. Později psaní písmen pod řádkem, neustálé vysvětlovaní mamky, paní asistentky a paní učitelky, že to musí být na řádku, a ne pod linkou. Chvála Bohu, že tohle všechno mám(e) za sebou.

A jak jsem na tom se psaním dneska? Pořad píšu do velkých linek, zatímco děcka mají takové ty normální užší linky. Píšu tužkou. Zatímco děcka mají hotové celé cvičení, já píšu třeba ještě pořád jednu větu.

A malovaní? Asi takhle: jsem ráda, že postavičky mají krk, docela dobře nakreslené ruce a nohy. A když se soustředím, tak nepřetáhnu ani omalovánku.

Jiní by to v mém věku brali jako dávnou samozřejmost! Blízcí vědí, kolik se za tím vším skrývá práce.