Pasovaní za člena Buntaranty  - 6.6.2015

V pátek jsem odjela na poslední zpívání s Buntarantou.

Zastávky v domovech seniorů byly: v pátek Klimkovice, v sobotu Opava a poslední zastávka - Rehabilitační ústav Chuchelná :).

Poslední zpívání v Chuchelné nemělo chybu, bylo tam totiž úplně nejvíc lidí, co jsme kdy měli :). Zazpíval si s námi i můj DLOUHOLETÝ kamarád Míša Bina, kterého všichni známe a který tam byl zrovna na pobytu.:) I náš kamarád Standa si s námi zahrál KACHON:))).

O zábavu a smích bylo tedy dobře postaráno celé dva dny :). Jednou, když jsme se všichni uvelebili spokojeně pod stromem a Jirka si převzal slovo, byl to tak nějak, zkráceně řečeno, šok! :) Na to, že Jirka tomu všemu tak nějak "velí" jsem si už dávno zvykla :), ale to, že pro mě chystají překvapení v podobě pasovaní za člena Buntaranty by mě ani ve snu nenapadlo. Věděla jsem akorát to, že se Buntaranta domluvila s námi Bráňáky, co jezdíme stabilně na akce, pasovaní za členy, a taky to, že budeme vymýšlet některé akce tak, abychom se jich i my, lidé s handicapem, mohli účastnit.:) A myslela jsem, že to pasovaní provedeme, až bude někdy čas :). Ale na posledním zpívaní? Už takhle pro mě emotivním zážitku?

A tak mi tedy nezbývalo nic jiného, šok, nešok, musela jsem vyslechnout pravidla Turistického oddílu Buntaranta, překvapeně a v šoku vykoktat slib. Co teď? Brečet? Smát se? Obojí najednou? Já "ukecaná" jsem najednou nemohla nic říct. Šokem? Štěstím?